Hedvábnička
Hedvábnička patří mezi velmi stará plemena. Svým opeřením jsou mezi ostatní drůbeží naprosto ojedinělé. Slepičky navíc mají pověst velmi dobrých kvočen a pěstounek všech kuřat.
Okrasná hedvábnička pochází z Asie. Jedna ze zmínek pochází ze 13.století, kdy Marco Polo o této drůbeži píše: "kůži má porostou místo peřím srstí, ale klade vejce jako ostatní kurové a k jídlu velmi dobrá jest".
Hedvábničky mají kůži černomodře zbarvenou, peří je podobné struktury jako pštrosí. Podoba se srstí je způsobena nespojenými paprsky, čímž se naprosto odlišuje od všech ostatních plemen drůbeže.
Hedvábnička má dozadu spadající hedvábnou chocholku, modročervený růžicotiý hřeben a namodralé ušnice i laloky, díky čemu působí velmi exotickým dojmem. Běháky jsou tmavomodré s pěti prsty a zepředu porostlé krátkými jemnými peříčky.
Snáška bývá uváděna kolem 80 vajec za rok. Hedvábnička je ovšem pro chovatele velmi významná při odchovu cizích kuřátek. Velmi ochotně kvoká, zasedá po snesení 10-15 vajec a o vylíhnutá kuřata se vzorně stará. Opakuje se to celé léto, proto bývá využívána jako pěstounka i k jiným kuřatům.
Díky strutuře peří patří hedvábničky mezi nelétavý kur. Proto musí mít hřady v kurníku umístné nízko.
V současné době je uznáno 12 barevných rázů, nejčastěji chované jsou: bílé, černé, červené, modrá a koroptví.
Vzorníkem předepsaná hmotnost je u kohoutka 1000 g, u slepičky 800 g. Dříve byla některými autory označovaná jako "polotrpasličí"
Náš chov začal v létě 2013, kdy jsme přivezli dospělého kohoutka + násadová vejce. Pod kvočnou (česká slepice) se ze sedmi vajíček vylíhlo celkem 6 kuřátek. Od začátku byla 3 "špatná" a do dvou dnů zemřela. Zbývající se dožila 5ti měsíců, ale dvě z nich zemřely náhle během několika dní, bez předchozích příznaků ani viditelné nemoci. Bylo to velmi zvláštní, protože současně jsme ze stejného vrhu vychovali 6 kuřátek Holanďky a 5 klasických slepiček. Po vylíhnutí se všechny ostatní kuřata dožila dospělosti. Ke kohoutkovi zůstalo pouze jedno kuře, naštěstí slepička, modré barvy.
