Holandská chocholatá (Holanďanka)

Již v roce 1657 byly na obrazech holandského malíře J.Monkhorsta ztvářněny slepice s bílým chocholem. V literatuře jsou černé slepice s bílým chocholem popisovány od konce 18.století

Předpokládá se, že chocholatá slepice pochází ze slepic Pawlové, které pochází z Ruska a ve středověku se dostaly do západní Evropy.

Označení "holanďanky" se začalo používat až po roce 1869, kdy se na šlechtění podíleli nejvíce Holanďané, kteří v roce 1917 předvedli také její zdrobnělou formu.

Na území ČR se holanďanky dostaly na přelomu 19. a 20.století

Plemenné znaky

Hlavním znakem je velký chochol, který může být bílý, černý nebo jako zbytek těla.

Chohol kohouta je tvořen dlouhými špičatými pery, která se paprskovitě rozbíhají dozadu a do stran. U zárů s bílým chocholem je v přední části peří v barvě zbarvení těla, kterému se říká motýlek.

Chocholka u slepice je kulovitá, tvořená kratšími a na konci zakulacenými pery.

Podkladem chocholu je lebeční výduť, jakási vyvýšenina lebečních kostí. Spojené s ní jsou výraznější, nadzvednuté nosní otvory.

Ušnice mají být bílé, menší, jemné a hladké. Laloky kratší, dobře zaoblené, břeben nesmí být vyvinutý.

Plemeno je spíše menšího až středního tělesného rámce, s výše neseným trupem a delším, dobře opeřeným rozevřeným ocasem.

Ocas by měl být delší, nasazený pod úhlem 55°. Ocas slepice je nasazený pod úhledm 50°, částečně rozevřený.

Barevné rázy

Holanďanky se rozdělují do tří skupin, podle zbarvení chocholu.

- rázy s bílým chocholem

- celobarevné

- rázy s černým chocholem

U nás je nejčastěji chovaná černá s bílým chocholem. Jsou ovšem k vidění také krahujcové, modré nebo žluté.

Velmi zajímavé jsou nově vyšlechtěné - khaki a čokoládově hnědé.

Užitkovost

Snáška  velkých holandských chocholatých se pohybuje mezi 120-140 vejci za rok, minimální hmotnost pro násadové vejce musí být 50g.

Zdrobnělé nesou podobně jako Hedvábničky kolem 80 vajec za rok, s hmotností 30g.

Holanďanky jsou velmi klidné povahy, přesto jsou jednotlivci s velkým chocolem, který jim brání ve výhledu, lekaví.

Slepičky většinou nekvokají, pro líhnutí je potřeba použít líheň nebo spolehlivou kvočnu jiného plemene.

U nás velmi dobře zafungovala "zapůjčená" kvočna nosného typu Dominant, která vylíhla a odvodila celkem 6 kuřátek z 10ti vajec. Vylíhly se pouze 2 slepičky a 4 kohoutci. Zatím jsem ponechala 2 kohoutky a slepičku, bude ale nutné dát ještě jednoho kouhoutka pryč.

Nepříjemnou zkušenost jsme zaznamenali v době dospívání kohoutků. Ve výběhu jsou spolu s klasickými nosnicemi. Několikrát se stalo, že slepice kohoutky napadly a začaly jim klovat hlavy. U jednoho dokonce opakovaně vyzobávaly rostoucí peří. Útoky s opakovaly jen pár dní, vždy několik málo sekund, pak útoky přestaly. Od té doby uplynuly 3-4 měsíce, ale kohoutek je stále "plešatý" bez peří na hlavičce.  

Naše holanďanky jsou nyní v dubnu 2014 staré 9 měsíců, slepička zatím snesla pouze 1 vajíčko. Stejně jako Hedvábnička, stejně stará.

Vzhledem k mládí slepiček příliš neočekávám, že by se v letošním roce podařilo rozšíření chovu, necháme se ale překvapit :o)

Prostory výběhu neumožňují dlouhodobé soužití českých nosnic a zdrobnělých holanďanek. Útoky slepice stupňovaly, holanďanky jsme museli k mé nelibosti dát pryč. Pokud se podaří odkoupit část sousedních pozemků a rozšířit prostor pro chov, určitě se k těmto krásným a milým slepičkám vrátíme!